5 NEJ jednodenních treků na Jižním ostrově

Na Nový Zéland se jezdí hlavně za jedinečnou, nezničenou a panensky čistou přírodou. Jedním z největších lákadel pro aktivní lidi jsou jednoduše dostupné jednodenní treky, které vedou na překrásná místa s panorama výhledem na všechny strany. Jen na Jižním ostrově je jich nepřeberné množství a různých obtížností, a proto jsem pro vás vybrala 5 NEJ jednodennich treků s různě zajímavými panoramatickým výhledy.

Je opravdu těžké si vybrat, zvláště když jsme omezeni časem, pak lidi většinou sáhnou po nejznámějších nebo nejjednodušších jednodenních trecích blízko hlavní cesty. Jestli to stálo za to, ví však až po celém dni šlapání. Někdy jsou zklamaní výhledem, jindy množstvím lidí na vrcholu – tohle většinou průvodci předem neuvádí. Tento blog vám pomůže nejen s výběrem, ale i s tím, co očekávat po několika hodinách šlapání do kopce. Bude to dechberoucí 360° panorama rozhled do kraje nebo pohled z ptačí perspektivy do korun stromů? Jestli chcete objevit něco unikátního nebo jestli nepohrdnete léty prověřenou klasikou, následující řádky jsou přesně pro vás.

5 NEJ jednodenních treků na Jižním ostrově

1. Mt Stokes 1203 m, Kenepuru Head, Marlborough Region (4-5 hodin)

Každý, kdo přijíždí trajektem ze Severního na Jižní ostrov, tak kličkuje zálivem Queen Charlotte Sound. Není to z paluby za hezkého vůbec špatná podívaná. Je to taková přidaná atrakce zdarma, když už ten průliv mezi ostrovy musí člověk nějak překonat. Marlborough Sounds je oblast, kde je nekonečné množství zálivů, plážiček, lodiček a z pevniny nepřístupných břehů, které se těší obdivu především z mořské hladiny.

Co se ale stane, když se rozhodneme se na tu nádheru podívat z nejvyššího místa? Rozhodně je to výstup s výhledem, kterého nebudete litovat.

Už samotná klikatá prašná cesta k začátku treku je zážitek. Za každou druhou zatáčkou se otevře výhled doprava či doleva, který se neokouká. Parkujeme u silnice v Kenepuru Saddle, chystáme si batůžky, čteme ceduli a vyrážíme. Čeká nás asi 5 hodinový trek s nemalým převýšením. Náročnost treku sice předem nevíme, záhy ho ale hned zjistíme. Jde to pěkně do kopce, kořeny a kameny, jako přírodní schody a nebo žebřík. Za chvilku je nám hezky teplo a tak to pokračuje až na hranici lesa, která je až těsně pod vrcholem. Díky lesu jsou nám výhledy skryté do samého konce, zato na vrcholu je to paráda.

Rozhled na všechny strany a všechny zátoky jako na dlani. Jedním směrem je Severní ostor, jiným zase přístav Picton, jooo tudy jsme asi jeli tou lodí! A po tamtom hřebeni vede Queen Charlotte track…není toho málo, co se dá tady dělat nebo vidět, nicméně ten pohled z ptačí perspektivy je pro nás asi nejvíc.

2. Avalanche Peak 1833 m, Arthur’s Pass National Park, Canterbury Region (6-8 hodin)

Národní park Arthur’s Pass je naše oblíbené místo. Vede tudy jedna z několika mála cest, kudy se dá přejet ze západního pobřeží na východní a obráceně. A navíc jsou to opravdu hory – Jižní Alpy. Stejnojmenná vesnička Arthur’s Pass village je nenápadným, ale turistickým místem.

O víkendech, prádninách a za hezkého počasí se to tu hemží turisty, ale také horaly, kteří vyrážejí na treky. Možností, kam se vypravit, je tu pro obě skupiny dost. Turisté se spíš procházejí v okolí na kratších procházkách, které ale vůbec nejsou nezajímavé, horalové vyrážejí dál do kopců, po hřebenech nebo údolími na horské chaty. Jedno místo je ale spojuje – oblíbený Avalanche Peak, kam se vydávají snad úplně všichni a ví proč.

Výstup na Avalanche Peak je taková kiwi klasika a navíc na něj vedou dvě cesty, takže se jednodenní výlet dá udělat jako okruh, protože obě trasy začínají a končí pár kilomertů od sebe. Jedna je lepší na výstup a jedna zase na sestup, ale v podstatě je to jedno, protože jsou obě super. Ve vesnici je i informační centrum, které je fajn nevynechat, zvláště pokud člověk patří do té méně zkušené skupiny trekařů.

To, že je dole ve vesnici krásně, bezvětří a sluníčko, neznamená, že tak je nebo bude o několik hodin později na samotném vrcholu. Trek je to spíš náročnější a chce to mít dobré boty, batůžek se svačinou, oblečením a hlavně dostatkem pití. Předpokládaný čas chůze tam i zpátky je 6-8 hodin, ale kolik času člověk stráví kocháním se výhledy tak úplně jasné není.

A teď samotný výstup! Hranici lesa dosáhneme asi po hodině až hodině až půl, takže výhledy jsou už cestou nahoru. Nejvýraznější je Mt Rolleston se svým celoročním ledovcem a potom vodopád Devil’s Punchbowl na protilehlé straně údolí. Nad hranicí lesa nás čekají nižší keříky a pak už jen tráva a kamení. Těsně pod vrcholem je i hezké místo na svačinu a závětří. Ano, závětří, protože tady v 1833 m to klidně fičí 80km v hodině a více. Na vrcholu nás čekají papoušci Kea, druh horských papoušků, kteří jsou známí svou inteligencí. Mají úžasně zbarvené spodky křídel a jsou jak zvědaví tak drzí. Každopádně jsou především zábavní a ohrožení. Sestup z vrcholu po hřebeni má také svoje kouzlo, protože se neustále díváme směrem do širokého údolí řeky Waimakariri.

3. Roys Peak Track 1578 m, Wanaka Area, Otago Region (5-6 hodin)

Roys Peak je dominantou Wanaky. A je to taky místo, které málokdo vynechá. Při výstupu do 1578 m sice překonáme přes 1228 m převýšení, ale není to výstup technicky složitý, spíš zdlouhavý. Z parkoviště vede širší cestička po farmářském soukromém pozemku, tudíž sem tam narazíme na ovce.

Trek se klikatí, a i když jsme stále zády k jezeru, postupně se nám na něj otevírá lepší a lepší výhled. Před vrcholem dorazíme na asi nejnámější a nejfotografovanější místo Wanaky – výběžek hřebene směrem k jezeru Wanaka. Buď máte štěstí a jste tu v ten správný čas, nebo si budete muset vystát frontu a dívat se, jak ostatní pózují…malá nápověda – za to čekání ta fotka stojí. Stoupání je před vrcholem malinko ostřejší, ale nic nebezpečného.

Nahoře si můžete sednout na trávu do svahu nebo přímo na beton pod vysílač a dát si zaslouženou svačinu asi s padesáti dalšími turisty. 360ti stupňový rozhled nabízí pohledy také směrem do Cardrony a Mt Aspiring National Park. Sestup je nevyhnutelně dlouhý a nudný, ale za ten výhled to určitě stálo.

Ti dobrodružnější a zdatnější z vás se ale můžou nahoře trhnout a pokračovat po hřebeni směrem na Mt Alpha a dál. Tady budete už zaručeně sami. Trek vede nejdříve po hřebeni a pak pozvolna sestupuje do údolí Cardrony. Je ale podstatně delší a je vhodné vyrazit brzy ráno a také počítat s tím, že z konce na začátek treku budete muset dostopovat, což na Zélandu naštěstí není vůbec problém.

4. Mt Anglem 980m, Rakiura National Park, Stewart Island, Southland (6 hodin)

Mt Anglem byl pro mě naprosto unikátní zážitek. Nejvyšší hora Stewart Island, třetího největšího ostrova Nového Zélandu, je totiž pěkně odlehlé místo. Na její úpatí se totiž dá dostat jen pěšky po North-West Circuit treku nebo po vodě. My jsme po dvou dnech chůze a přespání u chaty brzy ráno vyrazili na tento vrchol.

Stewart Island je jedinečný hned z několika důvodů – je hodně opuštěný, většinu plochy tvoří národní park a hlavně je neskutečně podmáčený, protože tam většinu času v roce prší. I když jsme si počkali na krásné slunečné počasí několik dní v řadě za sebou, vody pod nohama tam rozhodně neubylo. Nazvali jsme to bahenní výcvik. I trek na Mt Anglem vedl buď korytem, kudy normálně asi stéká voda, nebo přímo potůčkem. Člověk musí opravdu dávat pozor, kam šlape, aby se nazabořil hluboko do bláta. Pohorky, návleky přes boty, trekové hůlky a nejlépe kraťasy, to všechno pomáhá.

Vycházíme z lesa a postupně se nám otevírá pohled na vrchol. Co je na těch vrcholových výhledech tak fascinujícího? Tady hned několik věcí: kole dokola není vidět žádná civilizace, ani cesta, maximálně loď na moři. Jediné město na celém ostrově je skryto, spíš tedy vesnice. Přes úžinu vidíme obrysy Jižního ostrova. A největší šok pro mě je, že i samotný vrchol je z větší části podmáčený! Kde se ta voda tady na nejvyšším místě ostrova bere? Pro všechny tyhle důvody je Mt Anglem pro mě naprosto neopakovatelné místo.

5. Mt Herbert 920 m, Banks Peninsula, Canterbury Region (5 hodin)

Mt Herbert stojí ve stínu mnohých jiných hor a kopců. Je tak trochu stranou všech okružních cest po ostrově a navíc je docela blízko největšího města na Jižním ostrově, města Christchurch. Co už není tak úplně jasný, je, že je na rozhraní dvou velkých sopečných kráterů zaplavených vodou – Lyttelton Harbour a Akaroa Harbour a právě výhled na Lyttelton Harbour, vzniklý sopečnou činností a ohraničen hřebenem kráteru sopky, z něj dělá opět unikátní místo. Protože se stoupá přímo od vodní hladiny, převýšení je to značné, nicméně opět po soukromé farmě spíš vytrvalostní než složité. Na vrchol vede několik turistických cest, z nichž jedna je součástí vícedenního treku Te Ara Pataka vedoucím po hřebeni přes nejvyšší bod poloostrova. Na tenhle kopec se stoupá přibližně tři hodiny v závislosti na tom, jakou trasu si člověk zvolí. Nejhezčí je jí spojit s přívozem z Lytteltonu a vyjít vzhůru z Diamond Harbour.

A který z těchto pěti jednodenních výstupů je best of the best? Na to si musíte odpovědět sami 😉 podle mě je každé místo jedinečné a zvláštní něčím jiným, proto nejde vybrat jednoho vítěze.

A který z těchto 5 jednodenních výstupů na Jižním Ostrově je best of the best?

Na to si musíte odpovědět po vlastní zkušenosti sami 😉 podle mě je každé místo jedinečné a zvláštní něčím jiným, proto nejde vybrat jednoho vítěze. A přesně v tomhle je tahle země kouzelná. Nabízí ty úžasný výhledy strašně jednoduše, stačí jenom boty, batoh a fyzička. A vědět, kam jít, kde zastavit, kde to stojí za to. Častokrát tady nemůžete udělat chybu, ale pokud cestujete po vlastní ose a jste omezeni časem, tak těchto 5 nej jednodenní treků s panorama výhledem na Jižním ostrově jsou jistota ve vašem itineráři.